Normy

Po půl roce prvního společného bydlení se situace pro Veroniku a Tobiáše obrací. V bytě se jim uvolní jeden pokoj a už brzo si budou muset hledat nového spolubydlícího. Za socialismu se na byt čekalo roky, dnes na něj mnozí nemají peníze. V čem se liší dnešní krize bydlení od toho, čemu čelily předcházející generace?

Je společné bydlení přirozeným dalším krokem ve vztahu? Nebo jen očekáváním? Co všechno může o partnerském vztahu odhalit společné soužití? Ve čtvrté epizodě série Nájemníci hledá Veronika s Tobiášem odpovědi u párového terapeuta. Kdo má uklízet, kdo má ustoupit a kdy má člověk právo na samotu?

Společné večeře, společný fond, nedělní schůzky i rozhodování o tom, kdo se nastěhuje. Je komunitní bydlení jen důsledek drahých nájmů, nebo může nabídnout něco, co klasické bydlení nedokáže? A chtěli bychom takhle žít i ve chvíli, kdy by byly byty dostupné?

Veronika a Tobiáš si zařizují první společné „hnízdečko lásky“. A zatímco se učí žít v novém bytě, musí pořádně prozkoumat svou nájemní smlouvu. Jaká mají jako nájemníci práva a povinnosti a a jaký dopad na celý trh mají krátkodobé smlouvy na jeden rok?

Veronika a Tobiáš jsou mladý pár, který chce poprvé bydlet samostatně. Nová série Radia Wave sleduje v průběhu necelého roku a z různých úhlů tematizuje současnou krizi bydlení. Proč se bydlení stalo nedostupným zbožím? A proč může být při hledání bytu to, koho znáte, stejně důležité jako to, kolik vyděláváte?

Pamatujete si, kdy jste si poprvé zapálili? A jak se vůbec přihodí, že z jedné cigarety „na zkoušku“ je najednou nutnost, bez které se člověk nedokáže obejít? Najít důvod, proč opakujeme stejný zlozvyk pořád dokola, nemusí být jednoduché, není ale od věci alespoň se o to pokusit. Většinou se nachází na úplném začátku, v tomto případě u první cigarety, ke které se každý dostal svou vlastní cestou. A právě hledání různých důvodů ke kouření přivedlo autorku k natočení dokumentu.

Pohádky a filmy nás odmalička utvrzují v přesvědčení, že si najdeme jednoho partnera nebo partnerku, se kterými strávíme celý život. Jak pravděpodobné tohle ale, navíc v dnešní době, je? A co se stane, když první vztah nevyjde a naše představa o lásce jako z románu se rozplyne? Zamilujeme se ještě někdy tak moc jako poprvé?

Jednadvacetiletý Robin Mayer se rozhodl pomocí dokumentu přiblížit zkušenosti s kouřením marihuany těm, pro které jde o „neprobádané území“, a nastínit, jaký vztah má k trávě generace jeho vrstevníků. Prostřednictvím výpovědí lidí se značnými zkušenosti s hulením zkouší vypozorovat a zachytit momenty, které je k marihuaně přivedly, a popsat jejich pocity a zážitky.

Je podzim a namísto běžného rozběhnutí nového semestru začínají Kristýně přicházet e-maily o postupném omezení výuky až po její úplné přesunutí do online prostoru. Jenomže jak studovat uměleckou školu přes internet? Jak tvořit ve vlastním pokoji, sama mezi čtyřmi stěnami? Na co reagovat a proč to vlastně dělat?

Že každý touží po sexu a romanci, se bere jako samozřejmost. Neplatí to ale pro všechny. Asexuálové jsou lidé, kteří nejsou k nikomu sexuálně přitahováni. Dokument přibližuje život a vnímání aromantických asexuálů, kteří netouží ani po romantických vztazích a jsou bez nich spokojení. Autorka Vendula a její přátelé v něm vypráví o svých pocitech i o tom, co jim pomohlo vyrovnat se s vlastní jinakostí.

„Stálo nade mnou šest policajtů. Přesvědčovali mě, ať to nechám být,“ říká oběť znásilnění Ledimo, se kterou Lukáš Houdek natáčel v jihoafrickém Johannesburgu. I přes zastrašování a strach o život se mladá žena odmítla vzdát. Dokument o hledání cesty k tomu, jak sexuální násilí snížit, nás zavede do jihoafrické metropole i do hornické obce Rustenburg, kde znásilnění zažila každá čtvrtá žena.

Sedm dní do pohřbu je dokument o týdnu, který začal smrtí milované babičky a skončil pohřbem. Spolu s autorkou Evou Lammelovou a její rodinou prožíváme přípravy na obřad, který bude kvůli pandemii jen pro nejužší příbuzenstvo.

Může být člověk opravdu nadosmrti šťastný jen s jedním partnerem? Eva Srncová ve svém dokumentárním debutu zkoumá, jakou roli hraje ve volných vztazích žárlivost a jestli může fungovat polyamorie v manželství. Příběh o lásce, nejistotě a hledání vlastní cesty ke spokojenému vztahu vám na Radiu Wave nabízíme v rámci cyklu autorských dokumentů DokuVlna.

Existuje jen málo veřejných míst, kde je nahota nejen přijatelná, ale dokonce vyžadovaná. Bazénové sprchy jsou jedním z nich. Přijít, svléknout, převléknout a jít. Zdá se to samozřejmé, tak čeho se obávat? Ve skřínce ale spolu s oblečením zůstává i část sebejistoty. Audiodokument Obnažení zachycuje myšlenkové pochody dvou mladých lidí, Chantal a Ondřeje. Procházíme s nimi skrze šatny a sprchy směrem k jejich cíli – v klidu si zaplavat.

Kristýna se rozhodla vzít svého tátu na dovolenou do italských Alp. Chce s ním být daleko od domova, daleko od jeho zaměstnání, prostě pár dnů jen oni dva. Potřebuje totiž zjistit, jaký je jejich vztah. A jestli spolu vůbec ještě dovedou otevřeně mluvit. Poslechněte si, na co během výletu s tátou přišla.

Závěrečná část dokumentární série Z pasti přináší osobní příběh vrcholového sportovce, který objevil výjimečný způsob jak pomáhat dětem z komplikovaného sociálního prostředí. „Ochutnáme ten pocit docenění, pochvaly z dospělého světa,“ vysvětluje Tomáš Slavata princip podpory psychicky zraněným dětem. „To je něco, co ve vás zůstane a člověk po tom touží dál. Já v nich chci probudit ten hlad.“

Lenka se během dětství pohybovala na okraji pozornosti. Šikanovaná ve škole, bez pevného zázemí doma, trávila čas touláním po sídlišti, útěky z domova a postupně i užíváním drog. „Fetovala jsem dřív, než mi bylo třináct, ale řešilo se hlavně to, že chodím za školu,“ říká dnes.

Pavel strávil skoro šest let v ochranné a ústavní výchově poté, co už jako dítě páchal násilnou trestnou činnost. Druhý díl dokumentární série Z pasti sleduje jeho příběh a ptá se, jestli je možné zastavit cestu mladistvých, která jinak často končí ve vězení.

První díl série Z pasti přináší časosběrné nahrávky od prvních měsíců bezdomoveckého života devatenáctiletého chlapce, až po jeho dospělost. Ukazuje i nefunkční pokusy Danova bývalého vychovatele nastartovat mu spořádaný život. Je to příklad sestupné spirály, kterou se ubírají životy mnoha mladých lidí, co po ukončení ústavní výchovy zápolí s náhle nabytou samostatností.

Spousta žen nemá k mužskému přirození pozitivní vztah. „Hodně vidíme penis jako zbraň, často chodí nevyžádaně, je nám vnucenej,“ vysvětluje si důvody výtvarnice Karolína Koblen. Dokument Lukáše Houdka o tom, co s námi dělají pornografické snímky. Poslechněte si poslední díl série Zobrazeno.

Řada známých osobností se na sociálních sítích běžně setkává s návrhy a sexistickými komentáři. „Byla jsem těhotná a zveřejnila jsem fotku z předporodního rituálu, kde jsem byla v podprsence, a někdo mi napsal, že mám fakt dobrý k*zy,“ sděluje zpěvačka Berenika Kohoutová. Čtvrtý díl Zobrazeno o celebritách, jejich zranitelnosti a nevhodných zprávách, kterým musí čelit. Poslechněte si zkušenosti těch, co jsou vidět.

Snaha o flirt, nebo exhibicionismus? Nebo prostě jen provokace? Motivace posílat nevyžádané d*ckpicy mohou být různé, často se ale u příjemců nesetkají s pochopením. V dokumentární sérii Zobrazeno mluvil Lukáš Houdek s člověkem, který snímky svého přirození posílal náhodným lidem.

Každý pátý člověk se v práci setkal s nějakou podobou sexuálního obtěžování, jehož součástí může být i zasílání intimních obrázků. „Vždycky tu hraje roli mocenský aspekt,“ říká právnička Šárka Homfray. Dokument Lukáše Houdka o d*ckpicích na pracovišti, bezbrannosti a narušování integrity.

D*ckpic – fotografie mužského přirození, které lidem běžně chodí do zpráv. Některým i nevyžádaně od cizích lidí, a to bez předešlého varování. „V běžným seznamování na baru ti ho asi nikdo neukáže, ne?“ poznamenává kadeřnice Lada. Poslechněte si zkušenosti žen, kterým muži poslali bez souhlasu své přirození. Dokument Lukáše Houdka o fotkách, které šokují.

„Pít alkohol není tabu, jako když člověk potřebuje antidepresiva nebo terapii. K terapeutovi chodí jen blbci, co si to neumí vyříkat v hospodě,” shrnuje protagonistka jeden z důvodů, proč je alkohol v Česku tekutým chlebem. Poslední díl série Substance a rozhovor se zástupcem organizace SANANIM se věnují důvodům, proč je přístup k alkoholu u nás tak benevolentní. Pořad není vhodný pro děti.

Poslední díl série Substance a rozhovor se zástupcem organizace SANANIM se věnují důvodům, proč je přístup k alkoholu u nás tak benevolentní. Pořad není vhodný pro děti.

„První, co jsem zkusila, bylo MDMA. Byl to pro mě nový pocit, přišlo mi hrozně snadné existovat ve svém těle,” svěřuje se protagonistka další epizody Substancí, která se snaží ke své závislosti přistupovat co nejzodpovědněji. Jsme na party, kde se mísí radost s hrozbou předávkování. Čtvrtý série Substance a doprovodné rozhovory se věnují snižování rizik užívání nelegálních i legálních látek. Pořad není vhodný pro děti.

Čtvrtý díl série Substance a doprovodné rozhovory se věnují snižování rizik užívání nelegálních i legálních látek. Pořad není vhodný pro děti.

„Může to být krok, který nějakým lidem vyhovuje, a jiným ne,” popisuje svoji motivaci absolvovat ketaminem asistovanou terapii jeden z protagonistů. Jsme na terapii, která pomáhá zvládat duševní obtíže. Třetí díl série Substance a rozhovor s terapeutkou Valerií Štáfkovou vypráví o cestách k duševní rovnováze. Pořad není vhodný pro děti.

Třetí díl série Substance a rozhovor s terapeutkou Valerií Štáfkovou vypráví o cestách k duševní rovnováze. Pořad není vhodný pro děti.

„Je to podobné, jako když jdete na záchod na veřejnosti. Je to hodně intimní, není to úplně příjemné, ale prostě potřebujete. Aplikaci drogy na veřejnosti taky člověk nedělá z trucu,” popisuje pocity závislého člověka pracovník nenápadné dodávky zaparkované na ulici. Druhý díl série Substance a rozhovor s terénní sociální pracovnicí Žofií Buchalovou ukáže složitou realitu závislosti a života na ulici. Pořad není vhodný pro děti.

Druhý díl série Substance a rozhovor s terénní sociální pracovnicí Žofií Buchalovou ukáže složitou realitu závislosti a života na ulici. Pořad není vhodný pro děti.

„Záviděla jsem normálním lidem, že se smějí, že je jim dobře a že můžou cokoli a nemusí kvůli tomu ráno vstát a šlehnout si,” přibližuje protagonistka svůj život, do kterého zasáhla závislost. První epizoda série s názvem V hlavě sleduje motivace k závislosti, ale i k jejímu opuštění, a doplněna o rozhovor s odborníkem na drogovou závislost Jindřichem Vobořilem je sondou do světa legálních i nelegálních substancí. Pořad není vhodný pro děti.

První epizoda série Substance s názvem V hlavě sleduje motivace k závislosti, ale i k jejímu opuštění. Epizoda je sondou do světa legálních i nelegálních substancí. Doplňuje ji rozhovor s odborníkem na drogovou závislost Jindřichem Vobořilem. Pořad není vhodný pro děti.

Podle Krkonošské kuchařky Jiřího Marholda existovalo v 19. století ve Staré Pace řeznictví, které zpracovávalo psí maso. Podle autora byl oficiální výsek tohoto masa zakázán až v roce 1940. Na zabíjení psů podomácku se však zákaz nevztahoval. Drží se tento nepříliš lákavý zvyk mezi krkonošskými rodáky dodnes? Pokud ano, při jaké příležitosti se maso jí? Odkud zvířata pochází? A co na to česká legislativa? Tyto a další otázky řeší Ilona Malá v audiodokumentu Jedli jsme psy.

„Je to jedna z mála věcí, která tady po mně zůstane,“ říká o svém natáčení videí na TikTok Petr alias @stounman29. Vtipná videa ale začal točit taky proto, že chtěl lidem ukázat, jaký je život vozíčkářů a jak postupuje jeho nemoc Fibrodysplasia ossificans progressiva (FOP). Do češtiny se překládá jako nemoc zkamenělých lidí. V Česku žijí se stejnou diagnózou jen jednotky osob, ve světě jsou jich maximálně stovky.

Umíte si představit, že máte dospělé tělo, ale myšlení dítěte? Přesně tak to má Lenka – narodila se totiž s mentálním postižením a i ve svých více než třiceti letech stále žije s rodiči, kteří se o ni s láskou starají. Ve svém dětském pokojíčku však sní o manželovi, sexu a vlastních dětech. Dokument Tak trochu jiná sestra natočila Kateřina Kubalová.

„První porno jsem viděla někdy mezi čtvrtou a šestou třídou. Jeden youtuber se rozešel se svojí přítelkyní a zveřejnil jejich domácí video,“ vypráví dvacetiletá Anna. Dostala se k ní i nahrávka, na které se sebeuspokojuje její spolužačka. Třiadvacetiletý David se zase považuje za závislého na pornu. „Sledování sexu jednoho muže a jedné ženy mi už nestačilo. Přešel jsem k trojce, pak ke gangbangu. Zjistil jsem, že mě baví, když žena nemá žádnou moc,“ popisuje v dokumentu.

Jsou čeští preppeři skutečně připravení přežít katastrofy, nebo je pro ně příprava na krizové scénáře spíše koníčkem? Touto otázkou se zabýval autor dokumentu Přežijete? Daniel Titl. Po koronavirových lockdownech a nedávném vypuknutí války na Ukrajině přemýšlí o tom, jestli je stát připraven postarat se o všechny obyvatele, nebo si musí každý poradit na vlastní pěst.

Baseball. Asi málokdo by tipoval, že se tento americký sport hraje na vysoké úrovni i v Česku. I přesto je u nás pouze amatérský, a tak každý rok odchází mladí sportovci do Spojených států se snem stát se hráčem v nejprestižnější lize světa MLB. Tam se ale ještě žádný zdejší rodák nedostal. Existuje vůbec pro Čechy šance prosadit se v americkém prostředí? Jakou hodnotu mají v milionovém byznysu mladí Evropané? Co vůbec znamená neúspěch a jak se s ním hráči dokážou vyrovnat?

„Moje adoptivní máma mi řekla, že moje biologická máma je mrtvá.“ popisuje v dokumentu protagonistka Bára svou zkušenost, jak se dozvěděla, že je adoptovaná. Autorka Adéla Komrzý se kromě Báry vydává nejen za mladými adoptivními rodiči, ale i za těmi, kteří si děti osvojili před dvaceti lety. Proč adoptované děti touží po setkání s biologickými rodiči a jak tomu ti adoptivní vychází vstříc?

„Už odmala většina lidí z mé generace slýchala, jak máme otevřený svět a můžeme si vybrat tu svou nejlepší cestu. Není to ale tak snadné.“ To jsou myšlenky, které mě napadaly na Erasmu v Istanbulu. Při rozhovorech s tureckými spolužáky jsem často zjišťovala, jak nejsou spokojení s životem v Turecku a sní o cestě na Západ. Protože podobné myšlenky má spousta mých vrstevníků a sama jsem v zahraničí musela řešit problémy, rozhodla jsem se o cestách „za lepším“ natočit dokument.

Koncerty, festivaly, divoké afterparty. O hudebnících, a obzvlášť o rockerech, se často říká, že žijí nespoutaným životem plným drog a alkoholu. To pro mnohé z nás může znít jako dobrodružství. V dokumentu Gabriely Jakoubkové Poslední pivo ale uslyšíte, jak tenká je hranice mezi zábavou a průšvihem.

„Proč porážíte strom, kterej je úplně zdravej a maj na něm sojky hnízdo?“ ptá se v dokumentu Strom storm jeho autor Daniel Kupšovský muže s motorovou pilou, který právě kácí kaštan před okny jeho bytu. Tenhle zážitek v něm vzbudil nejdřív vztek, ale pak i hlubší zájem o stromy a jejich osud ve městě.

Nejistý a trochu ztracený. Takový býval David Kozák, kluk z Českého Krumlova, který i díky své vnímavosti od útlého věku silně prožíval všechny negativní věci, které se kolem něj děly a vláčely jím sem a tam. Jak se coby citlivé dítě vyrovnáte s rozvodem rodičů a pocitem, že kvůli neustálým přesunům od jednoho k druhému nikam skutečně nepatříte? A jak jim později vysvětlíte přesvědčení, že vaše cesta nemá směřovat tam, kam by si oni sami přáli – na policejní školu?

Normální lidé dělají normální věci, co je vlastně normální? Radio Wave uvádí v rámci cyklu Normy autorskou podcastovou dokumentární sérii Kérky, jizvy, lovestory.

Normální lidé dělají normální věci, co je vlastně normální? Radio Wave uvádí v rámci cyklu Normy autorskou podcastovou dokumentární sérii Kérky, jizvy, lovestory.

Normální lidé dělají normální věci, co je vlastně normální? Radio Wave uvádí v rámci cyklu Normy autorskou podcastovou dokumentární sérii Kérky, jizvy, lovestory.

Normální lidé dělají normální věci, co je vlastně normální? Radio Wave uvádí v rámci cyklu Normy autorskou podcastovou dokumentární sérii Kérky, jizvy, lovestory.

Normální lidé dělají normální věci, co je vlastně normální? Radio Wave uvádí v rámci cyklu Normy autorskou podcastovou dokumentární sérii Kérky, jizvy, lovestory.